Česká kuchyně

Počátky české kuchyně sahají samozřejmě do doby, kdy vznikal český národ. V té době lidé využívali všech domácích zdrojů surovin, které pocházely ze zemědělství, farmaření, lovu a obchodu. Základem staré české kuchyně byl chléb. Je jedním z hlavních složek potravy, a naši předci pravděpodobně neměli představit stůl bez chleba. S chlebem jedli převážně sýr anebo přidávali do podmáslí nebo kyselého mléka. Staročeská kuchyně znala několik druhů chleba, například pohankový chléb, chleba z jáhel, žitný, pšeničný a pečivo z prosa.

Další důležitou součástí staročeské kuchyně byly fazole a kaše z prosa, z pohanky, z ovsa, z konopí či z krupice. Bylo také oblíbené ovoce jako jablka, švestky, hrušky, maliny, ostružiny a hroznové víno.

Velké oblibě se těšilo maso. Stejně jako dnes se jedlo hovězí, vepřové, drůbež, zvěřina a ryby. Do masa se přidávalo koření a listová zelenina. Maso se také připravovalo jak vařené, tak smažené a uzené. Výjimkou nebyly ani klobásy, jitrnice či jelita.

V XV století, se začaly objevovat první písemné recepty na jídla. Celé XVI. století v české kuchyni je považováno za dobu “mrhání”. Bylo zahájeno období, kdy se začalo hodně kořenit a do české kuchyně se dostávají italská, španělská, francouzská a anglická jídla. V té době také vychází první tištěná kuchařka. Obsahovala rady jak jíst fíky, olivy, jak kořenit a recepty na zámořská jídla. V této době se začal používat pepř, skořice, kapary, pomerančová kůra. Byla to doba hojně kořeněných pokrmů, tónovaných a zdobených talířů (s květinami, s pavím peřím, atd.)

 

Česká kuchyně a kuchařka českých jídel

První dochovaná tištěná kuchařka té doby je kniha tiskárny Severin, která obsahuje 400 receptů. V XVII století se do značné míry začínají zobrazovat rozdíly mezi českou kuchyni “v zámku a v podzámčí.” Chudí lidé na venkově se stravovali i nadále hlavně rostlinnou potravou, maso se podává pouze ve výjimečných případech. Bohatí šlechtici na zámku a ve městech naopak napodobovali tradice zahraniční kuchyně. Na talířích bychom mohli spatřit vařené bažanty, želvy, zvěřinu, dovážené ryby. Hlavním chodem menu bylo telecí maso, a velkou roli hrály paštiky. Ty byly připraveny z masa tetřevů, holubic, kachen, malých ptáků, tresek, úhořů, krabů, šneků a lanýžů. Tento trend pokračoval až do XVIII a XIX století.

Do značné míry velké oblibě se těšily dezerty (koláče, čokolády, pečené vdolky a palačinky).

V té době vznikly naše slavné knedlíky. Dnešní české kvasnicové knedlíky nebyly rodové jídlo českých zemí, ale naše kuchyně je pravděpodobně převzala od německých tyrolských horalů. Postupem času se staly naším národním jídlem. V staročeské venkovské nabídce najdeme i brambory připravované na různé způsoby.

V té době se rozšířilo vydávání kuchařek s recepty z typických českých jídel. Nejvíce známým autorem samozřejmě, byla Magdalena Dobromila Rettigová, která napsala „Domácí kuchařku“ publikovanou nejprve v roce 1826. Tato kniha se těší oblibě i po přetištění už více než sto let.

Na počátku XX století se opět stává česká kuchyně jednotnější a jednodušší. Postupně jsou schvalovány moderní zásady výživy, do které jsou vkládány dietní a lékařské praktiky.

Dnes je možné českou kuchyni popsat jako typicky středoevropskou kuchyni, která se vyznačuje specifickými českými prvky jako například pekařské a ovocné knedlíky, některé druhy polévek a omáček, mnoho bramborových pokrmů, moučníky a sladké pečivo s poměrně širokou škálou svátečních pokrmů. Mezi nápoji je upřednostňováno především pivo, kvalitní vína (převážně z Moravy), stejně jako karlovarský bylinný likér “Becherovka”.